Autoři: | Pavel Hnilička, Marek Řehoř, Veronika Kommová |
Zadavatel: | Město Plzeň, útvar koncepce a rozvoje města |
Plocha řešeného území: | 51 ha |
Projekt: | soutěžní návrh 2010 – 2. místo |
Vedle stávajících monumentálních budov B2, B3 a B4 a bývalé administrativní budovy B1, jež mají být zachovány, navrhujeme ještě dočasně ponechat budovy č. 10 a č. 29. Po zbourání ostatních nekvalitních staveb vzniklo mnoho volného místa, jež by mělo být intenzivně využito.
Hledáme tvar a charakter veřejných prostranství, přemýšlíme o náladě, kterou budou jednou mít návštěvníci při procházkách po přestavěném areálu. Zabýváme se sítí veřejných prostorů, které na sebe navzájem navazují. Rozumíme veřejnému prostoru jako „obývacímu pokoji města“, dáváme mu hranice a hledáme správné proporce mezi jeho šířkou a výškou.
Zajímá nás život mezi budovami, jak jej popisuje Jan Gehl. Vymezujeme plochy, kde se má stavět a kde nikoli. Stavební parcely určujeme tak, abychom měli dostatečně vymezená veřejná prostranství – aby měla jasný tvar.
Veřejná prostranství uvnitř areálu sjednocujeme stejným povrchovým řešením a zpracováním detailů. Pro výstavbu domů jsme stanovili pouze jednoduchá pravidla určující základní prostorové vymezení pomocí stavebních čar a výškových limitů.
Výšky v bezprostřední blízkosti stávajících industriálních budov držíme pouze do pěti nadzemních podlaží, abychom nechali vyniknout jejich monumentalitu. Nicméně, ukáže-li se architektonickou soutěží, že mají být výšky lokálně překročeny, nechť je tak učiněno. Zastavovací plán je prvním krokem k přeměně území, který bude všechny následující aktivity koordinovat správným směrem.