Územní studie Rantířov

Umístění stavby na hranici pozemku lépe využívá pozemek a poskytuje zahradě intimitu, která se při běžné solitérní zástavbě rodinných domů vytrácí. Zkušenost ze starých usedlostí a statků ukazuje, že tradiční vesnická forma zástavby s klidným, tichým a sluncem zalitým dvorem by byla dobře použitelná i v dnešní době. Dispozici obytného domu lze pro soudobé potřeby snadno uspořádat do užší formy a otevřít ji na tři strany a jednu nechat bez oken. Sousední stěna se tak zároveň stává plotem k vedlejšímu pozemku a lidé si nekoukají "do talíře".

Hranici sídla jsme vedli s ohledem na terén podél vrstevnic. Zástavba je tak citlivější vzhledem ke krajině a vytváří tak měkkou křivku. Linka nesleduje žádný směr ani historickou stopu. Výstavba je plánována ve dvou etapách. V první etapě se využijí zastavitelné plochy navržené územním plánem. Ve druhé etapě plánujeme přesunout územní rezervu ve velikosti 2,2 ha do jiného tvaru se zachováním její velikosti. K hranici vůči polím se pozemky otáčí zahradami, za kterými vedeme již jen pěší záhumenní cestu. Zahrady tak vytvoří měkký a přirozený přechod sídla do polí.

Podél komunikace z Rantířova do Jihlavy navrhujeme novou náves se stromořadími na obou stranách. Velkorysé prostranství se stane novou návsí Rantířova, který svoji náves doposud nemá (nepočítáme-li prostor dole pod hospodou). Na obou koncích umísťujeme budovu veřejné vybavenosti.

Nahoře obecní úřad (ideálně kostel - pokud by se k němu však našel v dnešní době stavebník), dole drobné obchody a služby. Hlavní náves doplňujeme drobnějšími veřejnými prostranstvími s důrazem na pěší provoz a pohyb dětí.

Každé z těchto prostranství a zákoutí má svůj rozdílný zapamatovatelný charakter. Množství zpevněných ploch na veřejných prostranství snižujeme na nejnižší možnou míru, abychom zlepšili jejich obytnost, snížili průjezdní rychlost automobilů, snížili množství odváděných srážkových vod, zlepšili klima v parném létě a v neposlední řadě potěšili oko obyvatel Rantířova.