Vodní elektrárna v Bělově
Návrh vychází z původní dokumentace pro stavební povolení, kterou vypracovala firma Aquatis, s.r.o. v letech 1993–1996. Stavba byla započata úpravou koryta a poté zatopena a opuštěna. Chátrala pak po dobu více než 12 let, kdy ji koupil nový investor a začal s úpravou projektu a výstavbou.
| Generální projektant: | Jan Šinták – I.P.R.E. |
| Architekt: | Pavel Hnilička Architekti / Pavel Hnilička, Adam Vojtek |
| Klient: | MEXIM CONSULTING, s.r.o. |
| Statika: | Recoc, s.r.o. |
| Místo stavby: | levý břeh řeky Moravy, jez Bělov, 166,770 ř. km. |
| Výkon: | 2 x 0,8 MW |
| Projekt: | 2012 |
| Realizace: | 2012 – 2013 |
| Fotograf: | Jiří Krejčík |
Elektrárnu jsme přizpůsobili okolní krajině, je skrytá pod terénním valem, z něhož vystupují jen větrací šachty a přístupová schodiště, vstupuje se do ní, podobně jako se vstupuje do ponorky.
Elektrárna je samostatnou železobetonovou monolitickou stavbou se dvěma vtokovými poli. V každém poli stojí generátor a převodovka vlastní turbíny. Na nátokovém čele je umístěn čistící stroj česlí se šnekovým dopravníkem. Kontejner pro shrabky jsme zapustili pod úroveň terénu, aby co nejvíce splynul s okolím. Česla plynule navazují na přední stěnu nátokového čela.
Vtokový objekt je zakončen drážkou pro provizorní hrazení a dále pokračuje strojovna. Vtokem začíná tlaková část vedení vody k turbínám o výkonu 2 x 0,8 MW. Výtok vody z turbín prochází savkou opět s drážkami pro provizorní hrazení.
V návrhu se uplatňuje pohledový beton jako základní konstrukční materiál doplněný kovovými prvky v surové průmyslové podobě. Aby se nohy nebořily do podmáčené trávy na střeše, je vybavena lomovými šlapáky. Pojížděné plochy zpevňuje mlat.
