Zažehnout v žácích jiskru: jak vidí Pavel Hnilička výuku na UMPRUM2015 Devadesátá léta byla ve znamení rozjezdu podnikání a počátků kapitalismu. Ještě jako student jsem nastoupil na praxi k Luboši Zemenovi do ateliéru 4DS. Já se učil na ČVUT a on na UMPRUM a to už se společníky studenty startovali svůj atelié... |
Pražské stavební předpisy jsou připraveny do druhého kola projednání2014, BULLETIN ČKA 1/14 Text Pražských stavebních předpisů prošel prvním kolem připomínek, ve kterém bylo podle legislativních pravidel Magistrátu hl. m. Prahy obesláno všech 32 odborů magistrátu a Městská policie. Celkem přišlo přes 300 připomínek. V ... |
Doporučení k zateplování staveb2017, BULLETIN ČKA 3/17 Článek je reakcí na realizaci necitlivého zateplení historické školní budovy v Kamenných Žehrovicích. Protože se bohužel nejedná o ojedinělý případ, připravil Pavel Hnilička ve spolupráci s ČKA doporučení postupu zateplování staveb. Stěny ... |
Nové pražské Obecně technické požadavky2012 Na Útvaru rozvoje hl. m. Prahy bylo na jaře roku 2012 zřízeno nové pracoviště pro územní a stavební standardy, které má na starosti přípravu novely pražských OTPP (vyhláška č. 26/1999 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze). Tento př... |
Podlažnost městských domů2006, časopis Architekt 4/2006 Umíme dnes stavět města? Ač si většinou myslíme, že ano, stavíme většinou jen jakousi sídelní kaši, rozbředlou nízkopodlažní zástavbu, která není ani městem, ani vesnicí, natož vysněnou oblastí plnou zeleně, kde by se ... |
Sen o kompaktním městě2011, Kompaktní město: výstava v galerii 4AM v Brně Kompaktní město je městem krátkých vzdáleností. Vše, co potřebujeme, máme po ruce a můžeme obejít pěšky. Kompaktní město je pohodlné a příjemné k životu. Dávno pryč jsou doby, ... |
Jak nastavit pravidla pro výstavbu? Porovnání Prahy a světových metropolí2012, Inventura urbanismu Profesor Dietmar Eberle na škole ETH v Curychu došel k zajímavému postřehu. Všiml si, že myšlenky, které se na škole architektury diskutují, se obyčejně po nějakých 20 letech dostanou do praxe. Přál bych si, aby se některé dnes na té... |
Bydlení v roce 20152005, Lidové noviny Navrhování a stavění domů vyžaduje určitý výhled do budoucnosti. Dům není krátkodobou záležitostí a plánuje se pro čas, který teprve přijde. A tak je architekt chtě nechtě futurologem. Musí umět předvídat, jak se bude společnost ... |
Past2005, Lidové noviny Pár let po sametové revoluci si pan František uskutečnil svůj dávný sen. Vydělal peníze, vzal si půjčku a postavil si svůj vlastní rodinný dům. Pozemek si vybral na jihozápadním okraji Prahy v Trněném Újezdě. Vesnici ... |
Svojetice se chtějí vymanit ze sídelní kaše2012, časopis Moderní obec Na příkladu obce Svojetice bych rád ukázal možné přístupy urbanistické práce v existující zástavbě sídelní kaše. Obec leží na jihovýchodním okraji Prahy, cca 25 km od centra, poblíž nádherných Voděradských bučin- Původně ... |
Město v krajině nebo spíše „městokrajina“?2008, příspěvek na konferenci Dny SZKT v Luhačovicích Co je dnes krajinou? Vyslovíme-li slovo krajina začnou nám na mysli tanout obrazy. Možná trochu idylické a romantické. U nás to budou mírně zvlněné svahy s poli a loukami, remízky, místy chomáč... |
Program na obnovu předměstských aglomerací2008, časopis ASB Co je to sídelní kaše? |
O studiu na ETH Zürich2006, časopis ERA21 O absolvování pražské fakulty architektury ČVUT jsem na plný úvazek pokračoval v práci atelieru, kde jsem předtím vypomáhal jako student. Ač s diplomem v ruce, nemohl jsem se zbavit pocitu, že bych se měl ještě učit a dost možná, ž... |
Gion Antoni Caminada v Praze2005, časopis ERA21 Letos v březnu přijal pozvání od občanského sdružení Kruh architekt Gion Antoni Caminada a přednesl v rámci cyklu “Napříč švýcarskou architekturou” svůj příspěvek pod názvem: “Hledání na periférii – prostory, domy a příběhy”. Prostor ... |
Jak jsem se stal brněnským chodcem2005, Mladá Fronta PLUS Tak jsem se stal na chvíli brněnským chodcem. Ne že bych byl v Brně poprvé, ale tentokrát mi jako návštěvníkovi odjinud byla dána úloha sledovat, co mě při chůzi zaujme a zarazí. Brno vnímám jako velmi ... |
Fenomén rodinného domu2005, Literární noviny Nahodilé rozesetí rodinných domů postrádá významy, ke kterým by se jeho obyvatelé mohli vztahovat a brát je za vlastní a sobě blízké. Než se pustíme do úvah o stále se rozvíjející výstavbě kolonií rodinných domů, zastavme se ... |
Hustota osídlení jako kvalitativní otázka bydlení2003, časopis ERA21 Exodus na předměstí Prostorové bujivé rozpínání měst do volné krajiny (tzv. urban sprawl) se dnes již stalo běžným jevem. Okolí většiny měst v rozvinutých zemích se nezadržitelně zalévají jakousi homogenní velmi řídkou “polévkou” ... |
2005, Lidové noviny
Pár let po sametové revoluci si pan František uskutečnil svůj dávný sen. Vydělal peníze, vzal si půjčku a postavil si svůj vlastní rodinný dům. Pozemek si vybral na jihozápadním okraji Prahy v Trněném Újezdě. Vesnici za Prahou zvolil zejména kvůli levnému pozemku. Věděl sice o pozemcích ve městě, ale tehdy, na začátku devadesátých let, mu připadalo, že autem dojede z centra na periférii poměrně rychle, a proto nemusí být velká vzdálenost na obtíž. Velmi se mu také líbila okolní krajina a bydlení v přírodě, které si spojoval s romantickým rančem svých oblíbených televizních seriálů. Zkušenosti s bydlením ve vile, kvůli čtyřiceti letům nadvlády reálného socialismu, pochopitelně neměl. Proto čerpal inspiraci z časopisů a kulis televizní produkce. Projekt na dům koupil hotový, tehdy ještě nevěděl, že si může nechat dům navrhnout pro své konkrétní potřeby. Tak své životní úspory vložil do starých plánů z Německa, kde jsou sice již přes dvacet let neprodejné a de mode, ale u nás si stále najdou kupce. Pan František ovšem vystřízlivěl až v momentě, kdy se nastěhoval a začal ve skutečnosti prožívat svůj český sen o předměstském bydlení.
Největším problémem se ukázala odtrženost od města. V blízkém okolí nebyla žádná vybavenost a pro každou drobnost musel zákonitě dojíždět autem, pěšky by nikam nedošel a autobus měl hrozné intervaly. Nebylo výjimkou, že v neděli, kdy se těšil na odpočinek, byl nucen až desetkrát usednout za volant. Přírody, pro kterou odešel z města, si neměl čas všímat, protože trávil večery v práci, aby mohl splácet hypotéku. Nárůstem satelitních městeček na předměstí začaly postupně narůstat dopravní zácpy a cesta do zaměstnání se stala zdlouhavou. Pan František také musel plánovat program svých dětí, koho, kdy a kam odveze, až se z něj pomalu stával taxikář. Dětem nesvoboda a vyděděnost z města hodně vadila, a jakmile to bylo možné, tak si našli ve městě se spolužáky podnájem. Pan František se svojí ženou ve vysněném vícegeneračním domě náhle osiřel. Děti jej navíc přestaly navštěvovat, protože se bez auta neměly šanci za svými rodiči rozumně dopravit. Nakonec se pan František přestěhoval zpátky do města a vysněný dům zůstal prázdný. Z vysněné vily se tak stala chata.
Rodinný dům je snem většiny populace, snem o nejkvalitnějším bydlení, které může jednotlivec dosáhnout. Vedle praktických výhod, jakými bývá přímý vstup do samostatné zahrady a dostatek prostoru v interiéru, je rodinný dům především symbolem nezávislosti a prestiže, přiřazení se k určité společenské vrstvě. Lidé jsou proto ochotni k jeho naplnění přinášet velké oběti finanční a časové. Ideálem bývá stavět na kraji města, kde je klid a nablízku příroda, přitom je město snadno dostupné. To bylo ovšem možné naposledy někdy v 19. století. Nekonečný nárůst rodinných domů mění předměstí v poušť, v novodobou rozbředlou sídelní kaši nízkopodlažní zástavby, které není ani městem, ani vesnicí, natož volnou přírodou. Satelitní městečka jako tsunami zaplavují okraje větších měst. Kdo býval na okraji, ocitá se náhle uprostřed rozbouřeného moře dnešního “urban sprawl”, typu zástavby, který je všeobecně označován za velmi nekvalitní prostředí k bydlení.
Jedním z mnoha negativ předměstské výstavby je nízká hustota osídlení a s tím spojený havarijní stav veřejných prostranství. Rozlehlost předměstí vede v důsledku k tomu, že veřejných ploch je tolik, že se o ně nikdo nezvládá starat. O orientaci v současné sídelní kaši mě vyprávěl pan Jiří, který si koupil domek ve Velkých Popovicích na jihovýchod od Prahy. Jednoho dne potřeboval odvézt nemocnou kočku ke zvěrolékaři. Vyrazil na cestu jak jinak než autem. Cesta byla vizuálně jasná, potřeboval se dostat “jen” na protější kopec, kam ze svého domku viděl. Záhy se však z výpravy stalo martyrium. Zprvu přímé cesty satelitních městeček se počínají kroutit a po několika ujetých kilometrech se ukáže, že cesta nikam nevede. Pan Jiří donekonečna objížděl různé koncové točny ulic, tzv. cul-de-sac a pokoušel se najít trasu v chaotické zástavbě. Marně. Ač byla vzdálenost skutečně jen krátká, jezdil pan Jiří po kopcích nahoru a dolů tak dlouho, až se kočce udělalo špatně a obrátila obsah svého žaludku na sedačku.
V Praze 27.11. 2005
Pavel Hnilička
Past: Lidové noviny, příloha Pátek, č. 49, 9/12/2005, str. 4