Housing in 2015

Housing in 2015: Lidové noviny, přiloha Pátek, vol. 1, 7/1/2005, p. 15 (in Czech)

Navrhování a stavění domů vyžaduje určitý výhled do budoucnosti. Dům není krátkodobou záležitostí a plánuje se pro čas, který teprve přijde. A tak je architekt chtě nechtě futurologem. Musí umět předvídat, jak se bude společnost vyvíjet. Jinak jím navržené domy příliš rychle zastarají, přestanou vyhovovat a nezbývá, než je nákladně přestavovat. V následujících řádcích zmíním alespoň hlavní současná témata a vize, které se dotýkají bydlení.

Budoucí bydlení bude rozhodně více městské. Již nyní, poprvé v lidské historii, bydlí většina populace nikoli na venkově, ale ve městech a na předměstích, která přitahují další a další obyvatele. Na okrajích měst však chaoticky přibývá mnoho nudných šedých ploch bez života, které nejsou ani městem, ani volnou krajinou. Jelikož je dnešní společnost městská, bude pro bydlení ceněno spíše městské prostředí s dostatečnou infrastrukturou a pochopitelně i s dostatkem zeleně. Budoucnost naopak nevidím v málo zastavěných perifériích, odkud se musí všude dojíždět, protože nejsou soběstačné. Bydlení na odlehlém místě nutí totiž člověka k jízdě autem pro každou všední věc, k dlouhé cestě do práce, na nákupy, k lékaři… Lidé si však už dnes začínají uvědomovat, že kvalitní bydlení má blíže k městu.

Otázkou však zůstává, za jak dlouho se podaří prosadit rozumný a šetrný způsob zástavby rodinnými domy v městském stylu. Rodinný dům je velmi oblíbený typ bydlení, avšak značně náročný na plochu. Když počet domů v území přesáhne určitou mez, tak se nepostaví nic jiného, než sídliště “naležato” se všemi neduhy, které sídliště mají. Některé takto špatně postavené současné kolonie rodinných domů utvářejí na okrajích měst často hloupá místa k bydlení. Budoucí rodinné domy, jak ukazují teoretické rozbory a realizované příklady z Holandska a jiných zemí, mohou spojit kvality bydlení ve městě a bydlení v přírodě.
Řešením je sloučení rodinných domů s jiným typem bydlení, obchody a pracovními příležitostmi za předpokladu, že se domy budou lépe umisťovat na pozemky, než jak je dnes běžné. V tom jsou ještě velké rezervy. Větší počet domů na menší ploše umožní fungování obchodů a služeb včetně veřejné dopravy, prolínání pracovních míst, zkrátka všeho, čím město přitahuje.

Oproti kvantitě nabude důraz na kvalitu bydlení. V rozvinutých zemích je základní poptávka po bydlení téměř uspokojena. Po čase masivní kvantitativní výstavby bytů z poválečných let přichází doba revizí a hledání kvality v bydlení. A to nejen bytu a domu samotného, ale především kvality jeho okolí. Kvalitní byty budou doplněny soukromým venkovním prostorem – terasou nebo zahradou, která bude spíše dalším pokojem k bytu. Stavební technologie již dnes umožňují stavět zahrady v patrech nad sebou. U nás jsou sice podobné stavby zatím spíše výjimkou, časem se ale rozšíří i v našich městech.

Je jisté, že se bude zvětšovat průměrná plocha bytu na osobu. Například ve Švýcarsku činí průměrná čistá obytná plocha na osobu zhruba 50 m2 a dále roste. V důsledku to mimo jiné znamená, že ve stometrovém bytě pro 2 obyvatele se počítá jen s jednou nebo dvěma ložnicemi. Fixní uspořádání bytu na dětskou ložnici, ložnici rodičů, kuchyň a “obývák” nemá budoucnost. Smysl má universální členění na pokoje, které se dají libovolně využívat. Nosný systém, instalace a fasáda musí umožnit případné drobné vnitřní změny dispozice. Dá se totiž také očekávat, že se výrazně rozšíří nový typ bydlení spojeného s prací, kterou umožňují komunikační technologie. Mimochodem dispozice nájemních domů přelomu 19. a 20. století jsou dodnes většinou výborně obyvatelné, protože mají universální dostatečně velké pokoje.

Budoucí bydlení bude více šetrné k životnímu prostředí. Není jiné cesty, bereme-li v úvahu, že více, než polovina světově spotřebované energie je využita na stavbu a údržbu lidských sídel. Budoucnost mají domy, které není třeba nákladně vytápět a chladit, domy, které šetří vodu a další média “protékající” domem, domy s chytrou jednoduchou technologií, která minimalizuje energii na jejich provoz. Ve Vídni se například staví studentská kolej jako tzv. pasivní dům. I když se v domě vůbec netopí, tak i při největších mrazech je uvnitř minimálně 16° C. Zbývá tak přitopit už jen o 3 až 6 stupňů více na běžnou pokojovou teplotu. Dům je skvěle izolován, využívá sluneční energie, odpadního tepla, tepelných čerpadel a dalších prvků šetřících uměle dodávanou energii. Ekologie bude časem zřejmě i módou. Rozhodně se však začne v budoucnosti ekonomicky vyplácet.

Pavel Hnilička

V Praze dne 4.ledna 2005

Bydlení v roce 2015: Lidové noviny, přiloha Pátek, č. 1, 7/1/2005, str. 15

Poznámky:

CV – noticka
Autor vede vlastní architektonickou kancelář v Praze, kde řeší především bytové a rodinné domy. Studoval architekturu na FA ČVUT v Praze a na ETH Zürich. K tématu suburbanizace napsal práci “Předměstské bydlení”, která vyjde v tomto roce v nakladatelství ERA.