To ignite a spark in pupils: as Pavel Hnilička sees teaching at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague

2015 (in Czech)

Devadesátá léta byla ve znamení rozjezdu podnikání a počátků kapitalismu. Ještě jako student jsem nastoupil na praxi k Luboši Zemenovi do ateliéru 4DS. Já se učil na ČVUT a on na UMPRUM a to už se společníky studenty startovali svů...

Více

The Prague building regulations are ready for the second round of negotiations

2014, BULLETIN ČKA 1/14 (in Czech)

Text Pražských stavebních předpisů prošel prvním kolem připomínek, ve kterém bylo podle legislativních pravidel Magistrátu hl. m. Prahy obesláno všech 32 odborů magistrátu a Městská policie. Celkem přišlo přes 300 připomí...

Více

Recommendations for building insulation

BULLETIN ČKA 3/17 (in Czech)

Článek je reakcí na realizaci necitlivého zateplení historické školní budovy v Kamenných Žehrovicích. Protože se bohužel nejedná o ojedinělý případ, připravil Pavel Hnilička ve spolupráci s ČKA doporučení postupu zateplování staveb.

Stěny Více

New Prague General Technical Requirements

An article from June 4th, 2012 (in Czech)

2012

Na Útvaru rozvoje hl. m. Prahy bylo na jaře roku 2012 zřízeno nové pracoviště pro územní a stavební standardy, které má na starosti přípravu novely pražských OTPP (vyhláška č. 26/1999 Sb. o obecných technických požadavcích ...

Více

Number of stories of urban buildings

Number of stories of urban buildings: Architekt, 4/2006, p. 33 (in Czech)

Umíme dnes stavět města? Ač si většinou myslíme, že ano, stavíme většinou jen jakousi sídelní kaši, rozbředlou nízkopodlažní zástavbu, která není ani městem, ani vesnicí, natož ...

Více

The dream of a compact city

Compact city: group exhibition in gallery 4AM in Brno, 2011 (in Czech)

Kompaktní město je městem krátkých vzdáleností. Vše, co potřebujeme, máme po ruce a můžeme obejít pěšky. Kompaktní město je pohodlné a příjemné k životu. Dávno pryč jsou ...

Více

How to set rules for construction? Comparison of Prague and world capitals

Pavel Hnilička, January 17th, 2013 – contribution to the proceedings (in Czech):

Profesor Dietmar Eberle na škole ETH v Curychu došel k zajímavému postřehu. Všiml si, že myšlenky, které se na škole architektury diskutují, se obyčejně po nějakých 20 letech dostanou do praxe. Přál ...

Více

Housing in 2015

Housing in 2015: Lidové noviny, přiloha Pátek, vol. 1, 7/1/2005, p. 15 (in Czech)

Navrhování a stavění domů vyžaduje určitý výhled do budoucnosti. Dům není krátkodobou záležitostí a plánuje se pro čas, který teprve přijde. A tak je architekt chtě nechtě futurologem. Musí ...

Více

A trap

A trap: Lidové noviny, příloha Pátek, vol. 49, 9/12/2005, p. 4 (in Czech)

Pár let po sametové revoluci si pan František uskutečnil svůj dávný sen. Vydělal peníze, vzal si půjčku a postavil si svůj vlastní rodinný dům. Pozemek si vybral na jihozá...

Více

Svojetice wants to break free from the urban sprawl

Svojetice wants to break free from the urban sprawl: Moderní obec, January 2012, page 35 (in Czech)

Více

A city in the countryside or rather a “city landscape”?

Cities in landscape or rather a „city-scape“?: conference in Luhačovice, Days SZKT 2008 (in Czech)

Co je dnes krajinou? Vyslovíme-li slovo krajina začnou nám na mysli tanout obrazy. Možná trochu idylické a romantické. U nás to budou mírně zvlněné svahy s poli a loukami, remí...

Více

Program for the restoration of suburban agglomerations

Suburban agglomerations renewal programme: ASB – Architektura Stavitelství Byznys, 4/2008, p. 66-68 (in Czech)

Co je to sídelní kaše?
Poprvé v lidské historii žije většina obyvatel ve městech a na předměstích. V Evropě bude v příštích desetiletích takto žít dokonce 80 až 90 % populace. ...

Více

My studying at ETH Zürich

Studies on ETH Zurich: ERA 21, Zahraniční školy očima českých studentů, 1/2006, p. 61-62 (in Czech)

O absolvování pražské fakulty architektury ČVUT jsem na plný úvazek pokračoval v práci atelieru, kde jsem předtím vypomáhal jako student. Ač s diplomem v ruce, nemohl jsem se ...

Více

Gion Antoni Caminada in Prague

Gion Antoni Caminada in Prague: ERA 21, 3/2005, p. 6 (in Czech)

Letos v březnu přijal pozvání od občanského sdružení Kruh architekt Gion Antoni Caminada a přednesl v rámci cyklu “Napříč švýcarskou architekturou” svůj příspěvek pod názvem: “Hledání na periférii – ...

Více

How I became a Brno pedestrian

Mladá Fronta PLUS, Co vidí hosté na domácím hřišti (David Nesnídal), 48/2005, p. 42-44 (in Czech)

Tak jsem se stal na chvíli brněnským chodcem. Ne že bych byl v Brně poprvé, ale tentokrát mi jako návštěvníkovi odjinud byla dána ú...

Více

The single-family home phenomenon

The single-family home phenomenon: Literární noviny, ročník XVI, vol.40, 3/10/2005, p. 9 (in Czech)

Nahodilé rozesetí rodinných domů postrádá významy, ke kterým by se jeho obyvatelé mohli vztahovat a brát je za vlastní a sobě blízké. Než se pustíme do úvah o stále ...

Více

Population density as a question of the housing quality

Population density as a question of the housing quality: ERA 21, 4/2003, p. 43 (in Czech)

Exodus na předměstí

Prostorové bujivé rozpínání měst do volné krajiny (tzv. urban sprawl) se dnes již stalo běžným jevem. Okolí většiny měst v rozvinutých zemích ...

Více

Number of stories of urban buildings

Number of stories of urban buildings: Architekt, 4/2006, p. 33 (in Czech)

Umíme dnes stavět města? Ač si většinou myslíme, že ano, stavíme většinou jen jakousi sídelní kaši, rozbředlou nízkopodlažní zástavbu, která není ani městem, ani vesnicí, natož vysněnou oblastí plnou zeleně, kde by se dobře žilo. Výstavba měst se stále nespojuje s kvalitou prostředí, ale s jeho rozvojem do šíře, zástavbou okrajových ploch, zabíráním dalších území, zatímco území uvnitř existující zástavby zůstávají většinou nevyužita. Jelikož se každý pokus o definici města vždy točí kolem dvou základních faktorů – vyšší hustoty osídlení a hojnosti lidských činností, musíme uznat, že ústupem od podlažnosti a rozvojem zástavby s nízkou hustotou osídlení dochází chtě nechtě k rozpadu městského prostředí. Srovnáme-li dnes množství obyvatel bydlících na podobně velkém území (cca 20 ha) zjistíme, že například na pražských Vinohradech žije 324 obyvatel na 1 hektaru (ob./ha) a na předměstí například v Újezdu nad Lesy jen 15 ob./ha. Městem tak ze setrvačnosti nazýváme oblasti, které jsou dvacetkrát řidčeji osídlené, než dnešní město a často až stokrát řidčeji, než tomu bylo v předminulém století.

Podlažnost domů přispívá městskému charakteru, proto bychom se jí v čase rozpadu měst neměli bránit. Srovnejme jen pražské Václavské náměstí, jaké je dnes a jak vypadalo před sto lety. Výborně k tomu poslouží fotografie z knihy Letem Českým světem, kde vidíme domy, které vypovídají o trochu ušmudlaném maloměstě a jen stěží si na těchto místech umíme představit palác Lucerna, obchodní dům Baťa, hotel Juliš a další paláce včetně rozsáhlé sítě pasáží, které městu lesk a noblesu. Podlažnost domů se přitom dnes považuje za jakýsi neduh, za špatnou věc, kterou je třeba zakázat a vymýtit. Každý stavebník dnes bojuje s limity územního plánu, normami na oslunění, v Praze navíc s vyhláškou č. 26/1999 hl. m. Prahy a jejím nešťastným článkem 8 o vzájemných odstupech staveb a dalšími předpisy, které souhrnně dbají, aby některý z domů náhodou nebyl moc vysoký, tj. špatný, protože městský. Město se zkrátka do dnešních předpisů nevměstná.

Předpisy a pravidla byly zajisté zamýšleny tak, aby lidem prospívaly. Uvědomme si však z jakých premis dnes vycházíme. Jsou to stále představy z dob průmyslové revoluce, kdy bylo jasným cílem oddálit domy co nejvíce od sebe tak, aby bylo město “zdravé”? Zřejmě ano, nezdá se totiž, že bychom již brali v úvahu, že město rozpadlé v sídelní kaši dávno není “zdravé”, ale nemocné. Rozptýlením zástavby dochází k řadě negativních důsledků, mimo jiné k závislosti na automobilu jako jediném možném dopravním prostředku, jak popisují v obsáhlém výzkumu “Cities and Automobile Dependence” autoři Newman a Kenworthy. Nutnost dojíždění vzhledem k velkým vzdálenostem produkuje exhalace a neutváří ono kýžené “zdravé” město, ale jednoduše hluk a špínu.

Samotným navyšování pater však město ještě nevznikne. Stěžejní je v různých podlažích ubytovat různé funkce, které si nepřekáží. Přesně naopak od Athénské charty z roku 1933, podle jejíhož programu se měl život sterilně roztrhnout podle funkcí na různá místa. Výsledkem je, že se člověk nachází neustále jinde, než zrovna potřebuje a proto neustále někam mezi “funkcemi” cestuje. Nejčastěji mezi bydlením a prací. Různorodost funkcí rozmístěných po různých podlažích s nadšením popsal Rem Koolhaas ve slavné knize Delirious New York, kde analyzuje a oslavuje domy s mnohým vrstvením funkcí, pro které by byly jinak běžně stavěny samostatné objekty. Dům je tak téměř vertikální ulicí, na kterou se navěšují různé aktivity. Namíchané funkce najdeme i v pražských ulicích, jmenujme například pražský palác Axa, kde objevíme hotel, bazén, byty, restaurace, kanceláře a řadu služeb pro veřejnost. Přitom se jedná o dům v běžné řadové (blokové) městské zástavbě.

Pokud je od začátku širší území navržené jako monofunkční, tak pouhým štosováním pater na sebe ke zlepšení městského charakteru pochopitelně mnoho nepomůžeme. Výsledky těchto pokusů známe ze sídlišť, které jsou pouze k bydlení a nebo z kancelářských okrsků, určených jen k práci, které po skončení pracovní doby zejících prázdnotou. Zvyšování podlažnosti má význam se současným promícháním funkcí. Přehnaně velké soubory administrativních objektů, kde se jen pracuje a ostatní není trpěno, tak snadno mohou podněcovat výstavbu sídelní kaše, odkud dojíždí nutná pracovní síla.

Touha stavět do výšky je samozřejmě dána ekonomií investice stavby. Vrstvením pater na sebe však nejde jen o užitné metry čtvereční podlahových ploch, ale o vyjádření určitého symbolu lidských schopností, které se uplatní nejvíce u výškových kancelářských budov. Věžová stavba je “ikonou” síly volného obchodu, svou výškou ukazuje světu svůj význam. Ne náhodou si teroristé 11. září vybrali v New Yorku právě tento symbol v budovách World Trade Center.

Od kolika pater můžeme o domě říci, že je vysoký? Od 50 nebo 100 pater jako u vysokých kancelářských budov? Mnozí myslí, že by městské domy měli pater mít maximálně 5. Víc prý není dobré ani zdravé. Nájemní činžovní domy v Praze mívají okolo 5 až 7 pater, někdy i více. Obytné domy pozdější doby běžně dosahují 10 až 13 pater, výjimečně i 20 pater. Jinde ve světě najdeme blokovou zástavbu mnohem vyšší. V Římě jsem jednou bydlel ve 12. patře a dole byla obyčejná ulice, obchody a restaurace. Úplně extrémní příklady bytových domů objevíme ve čtvrti Monk Kok v Hong Kongu, kde čtyřicet pater není žádná míra. Zde by českého hygienika asi rovnou ranila mrtvice, domy totiž stojí těsně u sebe.

S požadavkem na prosvětlení budov se dostáváme u výškových staveb k častému problému, a to je jejich návaznost na městský veřejný prostor. Tento aspekt býval u budov mimo uliční síť často opomíjen, ba opovrhován a v okolí takovýchto staveb vznikaly podivná neurčitá ne-místa, kde se nikdo nezdržuje a raději uteče někam jinam do přívětivějšího městského prostředí. Vyhnáním staveb do výšky při plnění požadavků hygieny se tak stavby vzájemně oddalují a vytrácí se tím lidské měřítko urbánního prostoru. Není to však žádná přímá úměra: příliš vysoké stavby = ztráta urbánního prostoru. V Madridu jsem ze zvědavosti jednou počítal patra domů na Gran Vía, jedné z hlavních tříd v centru, a s překvapením jsem došel ke zjištění, že mají okolo 18 až 20 pater. A to je městská třída! Je vidět, že Camillo Sitte měl pravdu, když říkal, že šířka ulice by měla odpovídat výšce domů. Při zachování vzájemných poměrů je člověk schopen vnímat městský prostor, jestliže se příliš rozšíří ulice nebo náměstí, po jehož okraji stojí nízké domy, prostor se ztrácí, přestává být vymezený, resp. uzavřený, jak jej v tomto smyslu později vymezil Christian Norberg-Schulz. Když jsem se poprvé ponořil do ulic na Manhattanu, čekal jsem dole naprostou tmu. Nevím, jak jsem na to přišel. Když se člověk prochází po ulici a dívá se v běžném horizontu, ani nevnímá a neuvědomuje si, kolik pater vedlejší domy mají. Není receptu na ideální počet pater. Ač jistou roli hraje zeměpisná šíře, je podlažnost městských domů především věcí společenské dohody.

Pavel Hnilička

Podlažnost městských domů: Architekt, 4/2006, str. 33